Šifrování
Už za dávných časů císaře Julia Caesara se posílaly tajné dokumenty, ale šifrování nebylo nijak dokonalé. Stačilo zaměnit písmena zprávy za jiná např. takto: „A“ bylo nahrazeno písmenem „E“, „B“ bylo nahrazeno písmenem „F“, „C“ bylo nahrazeno písmenem „G“ atd., takže se celá abeceda jakoby posunula o 4 znaky. Takže ze zprávy „Ahoj“ se stalo „Eltn“ a zpráva byla utajená. Tedy jak pro koho. Analytické i statistické metody mohly vést k poměrně jednoduchému odhalení použité šifry. Z dnešního pohledu.
Se šifrováním souvisí řada pojmů, mezi nejdůležitější patří:
- Šifrovací algoritmus je funkce sestavená na matematickém základě a provádí samotné šifrování a dešifrování dat.
- Šifrovací klíč říká šifrovacímu algoritmu, jak má data (de)šifrovat.
- Nešifrovaná data jsou data, která chceme zašifrovat nebo která jsme získali dešifrováním. Někdy se používá také označení holý/prostý text.
- Šifrovaná data jsou data, která jsme získali šifrováním.
Příklady šifrovacích algoritmů
Mezi symetrické algoritmy patří např.
DES a jeho vylepšené verze dvojitý či trojitý DES,
IDEA, Skipjack, Blowfish, Twofish či CAST5.
Nejrozšířenějším příkladem asymetrické šifry je bezpochyby RSA. Dalším známým je ElGamal. Existuje, také algoritmus zvaný DSA, který byl vyvinut pro digitální podpisy, ale lze upravit pro potřeby šifrování. Jako poslední lze uvést Diffie-Hellman, který je pro změnu zaměřen na výměnu kryptografických klíčů. Tyto algoritmy jsou použity i v různých verzích volně šířitelného software Pretty Good Privacy. Přímo achilovou patou asymetrické kryptografie je důležitost ověření pravosti klíče.
Do oblasti šifrování patří také kryptografické kontrolní součty, tzv. hash kódy, pro které platí, že z výsledku nejsme schopni obnovit originál. Pro vytváření kryptografických kontrolních součtů se používají například algoritmy MD2, MD5, SHA, HAVAL, SNEFRU a RIPEMD160.
Se šifrováním mj. souvisí také digitální podpisy.