V technické specifikaci se standardem rozumí nějaká hodnota nebo souhrn pravidel, která jsou přesně definovatelná, změřitelná a ověřitelná. Slouží pro definování charakteristických vlastností (výrobků, jednotlivých materiálů, činností, služeb apod.), abychom se mohli spolehnout, že výsledek bude v souladu s naším očekáváním. Standard je ekvivalent zažitému a stále hojně používanému pojmu norma. Standardy se jako souhrn pravidel uplatňují spíše „de facto“, zatím co normy jsou uplatňovány „de jure“. Dodržování standardů a doporučení je na Internetu naprosto dobrovolné, v praxi je však mnohdy důslednější než dodržování norem.
V prostředí Internetu se standardizace dotýká dvou kategorií. První kategorií jsou organizační subjekty, které chystají, projednávají a schvalují příslušné standardy a doporučení. Do druhé kategorie patří vlastní pravidla a doporučení.
Nejvyšší odbornou autoritou Internetu je společnost Internet Society (ISOC), což je profesní sdružení společností a jednotlivců usilující o rozvoj Internetu a jeho technologií.
Důležitou odbornou autoritou služby WWW (webu) je World Wide Web Consortium (ve zkratce W3C) zabývající se vytvářením, projednáváním a vyhlašováním doporučení služby WWW.
Často citovaných a používaných pravidel a doporučení je značné množství. Standardy zasahují do všech oblastí Internetu. Patří sem například:
Standardizace pro Internet je velmi dynamicky se rozvíjející odvětví, které pružně reaguje na aktuální požadavky moderních komunikací a výměn informací. Ne všechna doporučení mají sílu standardu. Existuje řada doporučení, technik nebo pravidel, která mají pouze výzkumný, informační nebo experimentální charakter. Postupem času se z nich mohou vyvinout nové standardy nebo se mohou přežít a zaniknout.